Jak Francouzi rozzuřili Srby?
„Část srbského konvoje projela, byla to dvě vozidla a Francouzi zablokovali ostatní. Mezitím dvě srbská vozidla spadla do chorvatské zálohy v kopcích a Chorvaté brutálně zabili 23 Srbů. Srbové pak vykopali 23 hrobů hned vedle francouzské základny, aby jim připomněli, co udělali. Chtěli jim říct ‚to je vaše chyba, protože jste nám nedovolili jim pomoci‘. To situaci eskalovalo. Pak Francouze zablokovali, prakticky jednal s nimi jako s nepřátelskou jednotkou,“ uvedl Pavel .
Na otázku, zda se Češi zachránění Francouzi nacházejí na jednom místě, Pavel odpověděl: „Ne, byli na čtyřech lokalitách, na každé jich bylo 10-15. U pláže Karin jich bylo asi 30. Bylo jich 8 oni v Goleši, tam byl i obrněný transportér. Když jsme tam přijeli, Srbové je nechtěli pustit. Srbský velitel mi řekl: ,Až na nás Chorvaté zaútočí, zabijeme Francouze.‘ Hodinu jsem s nimi vyjednával,“ řekl bývalý český generál.
„Vyhrožovali, že nás také zabijí, pokud se nevzdáme. Nakonec jsme dospěli k dohodě, která byla pro Francouze velmi bolestivá. Bitevní loď tam musela zůstat a vojáci si mohli vzít jen jejich osobní věci a zbraně. Později zjistili jsme, že Srbové používali transportér k průzkumu chorvatských pozic,“ řekl Pavel, kterého novinářka následně požádala, aby popsal situaci, kdy mu srbský velitel zezadu namířil kalašnikov na krk.
„Rozhodli se nás použít jako lidský štít“
„Bylo to na místě, kam nás poslali Srbové. Byla to srbská jednotka s asi 100 lidmi. Odtud periodicky posílali lidi na frontu, která byla pár set metrů daleko. Vraceli se a vždy prohráli. lidí, vzali munici a vrátili se na frontu. Tam jsme dorazili přesně ve chvíli, kdy se jedna z jejich zdecimovaných jednotek vrátila z fronty,“ uvedl Pavel.
„Když nás uviděli, zuřili a rozhodli se nás použít jako lidské štíty. 30 ozbrojených a frustrovaných Srbů skočilo na naše dva transportéry s 12 lidmi. V takové situaci toho moc nenaděláte, zvlášť když kolem byli další lidé Namířili na nás protiletadlové dělo se třemi 20milimetrovými hlavněmi. Uvědomili jsme si, že odpor je marný a nemáme jinou možnost, než se dočasně vzdát a počkat na vývoj situace,“ řekl český generál.
Na otázku, co se dělo dál, Pavel odpověděl: „Řekli nám, že s nimi musíme jet na frontu, tak jsme to udělali. Při tom incidentu za mnou na obrněném transportéru klečel srbský velitel a mířil na mě puškou.“ krk zezadu. vedle něj stál Aleš Opata. Působil dojmem člověka, na kterého situace nijak zvlášť nezapůsobila a na mě udělalo dojem, že nezpanikařil. Když mi Aleš zašeptal ,já‘ Já ho zabiju, jo?‘, odpověděl jsem: ,Aleši, nic si z toho nedělej.‘ A doufal jsem, že mě slyšel,“ uzavřel Pavel.