Lidé se zlomeným srdcem vždy chtějí ovládat druhé lidi a jsou jejich vlastní nejvyšší autoritou
Odmítají zpětnou vazbu a konstruktivní kritiku, vytvářejí si vlastní pravidla, podle kterých žijí, nevěnují pozornost morálním normám.
Lidé se zlým srdcem často hrají na sympatie lidí s dobrým srdcem s cílem oklamat
Vypadá to takto: žádají o soucit, ale sami ho neposkytují.
Hledají teplo, odpuštění a intimitu od osoby, které ublížili, bez empatie pro bolest, kterou způsobili, a bez skutečného úmyslu pokusit se napravit to, co udělali, nebo se pokusit obnovit ztracenou důvěru.
Lidé se zlomeným srdcem nemají svědomí a nevědí, co jsou výčitky svědomí
Nemají v úmyslu ani se pokoušet bojovat se svou zlobou – ve skutečnosti si v ní libují – to vše pod rouškou jistého ušlechtilého charakteru.