Vzali jsme se před 13 lety a za ten čas jsem se naučila jednu (pro mnohé možná překvapivou) věc. Pokud si chci svého muže udržet, musím mu dopřát svobodu. Prostě neví krotit svůj temperament a touhy. Máma mě na to upozornila hned na začátku našeho vztahu, té nic neujde. A musím přiznat, že měla pravdu.

Pokračování na další straně

xx_xx

Vím, že mě manžel miluje a chce žít se mnou. Ani mu nenapadne, aby se odstěhoval, nebo se rozhodl pro jinou ženu. I děti chtěl pouze ode mne. Máme syna a dceru. Ale občas se potřebuje „osvobodit“, tehdy si najde milenku, se kterou se jistý čas setkává.

Jejich aféra trvá několik týdnů, pak se manžel uklidní a vrátí se ke mně. Jistý čas je myšlenkami i fyzicky pouze při mně, ale pak opět začnu cítit, že se mi vzdaluje. Tehdy vím, že mě brzy opět začne podvádět. Pokud bych mu to nedovolila, náš vztah by možná ztroskotal.

Proč s ním vlastně zůstávám? Protože je to perfektní otec, skvělý muž a kromě toho, že je sukničkář, nikdy by mi neublížil, pro svou rodinu udělá všechno na světě. Mnozí se mě ptají, jak to zvládám, jak se s tím dokážu smířit, proč si nenajdu milence i já … Ale já po jiném muži opravdu netoužím. Zaměstnává mě práce, rodina, záliby, nemám čas na dobrodružství. Je takový vztah nenormální?

Pokračování na další straně

xx_xx

Julie

Sexuolog odpovídá:

Takový vztah není nutně nenormální, jen jiný, než na jaký jsme běžně zvyklí. Jsou lidé, kterým takové okolnosti vyhovují, dokáží se s nevěrou jednoho z partnerů smířit. Jiní si to nedokáží ani představit. Je to něco, co daleko překračuje jejich hranice.

Pokud se s takovým (polo) otevřeným manželstvím dokážete smířit, netrap se, nemáte pocit, že vám to jakýmkoliv způsobem narušuje vnitřní svět, neovlivňuje to chod rodiny, děti netrpí, tak nemusíte nikomu nic vysvětlovat, ani se nemusíte omlouvat. Je to váš život, vy si vybíráte svou cestu. Pokud vám to takto vyhovuje, tak je vše v pořádku.

Zdroj:novycas.sk