Umíte si představit, že by u nás uprostřed léta mrzlo či sněžilo? Právě takové léto zažili miliony lidí před více než 200 lety.

Slunce zmizelo na celé měsíce, zvířata ve velkém hynuly, na polích nebyla úroda a mezi lidmi se začaly šířit nebezpečné nemoci i hlad. To vše pro sopku, která vybuchla na opačné straně Země. Na jaře 1815 Evropu naplno zaměstnával Vídeňský kongres, který jí dal novou tvář, Napoleon Bonaparte právě vkráčel vítězně do Paříže po svém útěku z Elby a do slavné bitvy u Waterloo zbývaly ještě dva měsíce. Nikdo nemohl tušit, že se na opačném konci světa právě probudila sopka, která výrazně zasáhne do dění na celé planetě.

Na začátku byla sopka

Tambora je stratovulkán v severní části indonéského ostrova Sumbawa. Její výbuch v dubnu 1815 se označuje za nejničivější v dějinách lidstva. Po počáteční erupci chrlila Tambora ještě další čtyři měsíce, než se znovu uklidnila. Bezprostředně ve svém okolí zabila odhadem přes 12 tisíc lidí a vyvolala tsunami i zemětřesení. Vychrlený popel a pemza padaly ve vzdálenosti 1 300 km a v okruhu 560 km byla první dva dny po výbuchu úplná tma. Popel pokryl města v okolí, pod jeho váhou se hroutily budovy. Usadil se i na mořské hladině a lodě se jím doslova prodírali jako hustou kaší.

Nakonec však největší škody nenapáchal popel padající na zem ale malé částice, které sopka vystřelila do stratosféry. Ty byly příliš vysoko na to, aby se s deštěm mohli vrátit na zem, což vyvolalo takové výrazné změny v oceánech i atmosféře, že netypické počasí zasáhlo celou severní polokouli. Efekty se naplno začaly projevovat v následujícím roce 1816. Právě on dostal neslavný přívlastek „rok bez léta“, co skutečně odpovídalo pozorování současníků. Konečný počet obětí výbuchu i rozmarů počasí skončil zřejmě na čísle 100 000.

Pokračování na další straně

xx_xx

Od Číny po Evropu

Nečekaná změna počasí s sebou přinesla neúrodu a hlad. Ceny potravin prudce stouply, protože se neurodilo ani obilí, ani ovoce či zelenina, vymírá i dobytek. Cena ovsa pro koně stoupla do závratných výšek, což silně ovlivnilo dopravu spoléhající se hlavně na koně. V Irsku vypukla jedna z nejhorších tyfové epidemii, která se šířila i na Britské ostrovy. V Evropě celé léto 1816 silně pršelo, cesty byly plné žebrajících lidí opouštějících své domovy, kde se nedokázali uživit. Slunce se ztratilo na dlouhé měsíce, což u mnohých vyvolalo sezónní afektivní poruchu známou také jako „zimní smutek“Města v Severní Americe hlásili, že na ulicích leží uprostřed léta pomrznuté ptáci, studené léto nepřežili ani stáda ovcí, zamrzlé byly hladiny jezer i řek. Silná námraza zničila úrodu, lidé si tak pro velký hlad museli „pochutnávat“ na holubech či medvídcích čistotných. Trpěli však nejen obyvatelé Evropy nebo USA. V Indii ztráta monzunových dešťů přinesla velká sucha a hlad. V Bengálském zálivu se začal šířit nový druh cholery, proti kterému neměli obyvatelé imunitu, proto choroba značně zdecimovala britskou armádu v Indii.V čínské provincii Jün-nan měli tři roky za sebou takovou neúrodu rýže, že se nakonec rozhodli vysadit odolnější mák. Tak se stal z této oblasti hlavní zdroj opia a o necelých 20 let už měla Čína miliony obyvatel závislých na této drogy, což vedlo k celé sérii opiových válek.

O událostech roku 1815 i zbývajících letech tohoto nešťastného desetiletí zůstalo mnoho záznamů, i když do povědomí veřejnosti se mnohem více dostal o něco slabší výbuch sopky Krakatoa z roku 1883. Těšil se totiž velkému zájmu tisku. Vědci si však s prudkou změnou počasí v roce 1816 a nedostatkem slunce nevěděli dlouho rady. Teprve v 20. století porozuměli lépe atmosférickým jevem i vlivu sopek na globální počasí. Konečně tak bylo možné ukázat prstem na toho správného viníka.

Zdroj.Cas.sk