2. Společný čas se mění v čekárnu

Jste spolu v jedné místnosti, ale každý si žije ve vlastním programu. Večer pustíte seriál, aniž byste si o něm povídali, víkend vyplníte úkoly a při nabídce společného výletu přijde neurčité „uvidíme“.

Nejde o to, že partneři musí trávit každou volnou chvíli spolu. Varovnější je, když společný čas působí jako povinnost a nikdo se nesnaží najít formu, která by oběma dávala smysl. Navrhněte malý, konkrétní plán bez velkých očekávání: procházku, snídani mimo domov nebo večer bez telefonů.

3. Zmizela zvědavost

Dřív jste věděli, co druhého potěšilo, naštvalo nebo zaujalo. Teď se na nic neptáte, protože předem čekáte krátkou odpověď – nebo vás upřímně nezajímá. Příklad z běžného dne: partner přijde z práce a místo otázky, jaké to bylo, jen oznámíte, že je večeře na stole.

Pokles zájmu může souviset s rutinou i nevyřešeným zklamáním. Není nutné hned hledat viníka. Zkuste otázku, která není výslechem: „Co bylo dnes nejtěžší?“ nebo „Stalo se něco, co tě potěšilo?“ Pokud se rozhovor opakovaně zavírá, řekněte i to, jaký dopad na vás má.