Marina jí věřila. Navíc vzdávat se nebylo jejím pravidlem. Koneckonců skutečně žila a vše ostatní bylo vedlejší.
Začaly dlouhé měsíce zotavování. Dívka se naučila dělat všechno znovu. I sezení pro ni bylo zpočátku bolestivé. Pokaždé však tělo získalo zpět některé ztracené funkce. Uplynulo několik měsíců a Marina se pokusila postavit na nohy.
Naučila se znovu chodit. To nejhorší bylo za námi. Problémy samozřejmě i po dlouhých měsících rehabilitace přetrvávaly. Ale to byly maličkosti. Na léto se dívka rozhodla jít do vesnice, kde žila její babička. Čerstvý vzduch a domácí produkty měly konečně zlepšit zdraví.
Larisa byla klidnější, když její dcera odešla. Pryč z města by se nemusela tolik bát, že se jí něco stane. Nebyla tam skoro žádná auta a nikdo by nemohl jezdit po venkovských silnicích.
Marině se zdálo, že její život teprve začíná. Stejně jako všichni ostatní měla čas od času problémy. V době dospívání se zdálo, že se proti ní celý svět zvedl. A když ji ženich nechal před zraky hostů, nedalo se to vydržet.
Teď ale pochopila, že všechno, co se jí předtím stalo, byla maličkost. Teď už s jistotou věděla, že ke štěstí stačí jen málo – život a podpora blízkých. Věřila, že tam, v nebi, na ni někdo dohlíží, a dala druhou šanci. A nehodlala to promarnit.
Vesnice se jí líbila. Už tu dlouho nebyla. Teď jsem měl pocit, jako bych se vrátil k babičce na prázdniny. Vstával jsem brzy a pomáhal, jak jsem mohl. Ještě jí nebylo dovoleno dělat těžkou práci. Po večerech dívka hodně chodila, aby se rychleji zotavila. Na jedné z těchto procházek zahlédla psa, kterého nikdy předtím neviděla.
Pes byl špinavý a ona ho přivolala k sobě. Přiběhl a vrtěl ocasem. Dívka usoudila, že se ztratil, a zavolala ho s sebou. Babička řekla, že by ho měla nejdřív vykoupat – na zvířeti ulpělo tolik špíny, že ho nehodlala pustit do domu.
Marina ho vzala do lázní, kde se ho pokusila umýt. V tu chvíli si všimla, že pes má na sobě obojek. A má železný štítek s vyrytým telefonním číslem. Ukázalo se, že pes měl pána.
Dívka se rozhodla zvíře vrátit majiteli a zavolala na číslo. Majitel bydlel ve stejné vesnici a Marina se rozhodla, že nebude čekat. Zavolala psa a okamžitě šla na uvedenou adresu.
Ukázalo se, že pes byl průvodce. Majitel, který se jmenoval Maxim, byl slepý. Poděkoval dívce za vrácení zvířete a pozval ho na čaj. Marina souhlasila a se zájmem sledovala, jak obratně zachází s kuchyňským náčiním. Vypadá to, že ten chlap přesně věděl, kde a co má.
Když byl čaj na stole, řekl, že může vyprávět svůj příběh, pokud by měla zájem. Lidé se vždy divili, jak přišel o zrak. Marina řekla, že by jí nevadilo slyšet tento příběh.
Maxim začal svůj příběh. Před pár lety se s ním stala nehoda. Pak pracoval v taxíku a svezl uslzenou dívku ve svatebních šatech. Do auta ale narazilo jiné auto a kvůli zranění zůstal slepý. O osudu nevěsty nic nevěděl, ačkoli by si to přál.
Marina byla v šoku. Tak nečekaně potkat právě toho, s kým byla v osudný den? Zdálo se to naprosto nemožné. A přesto seděl před ní. Řekla, že byla samotnou nevěstou.
Chlápek se zeptal, co se s ní stalo po nehodě. Vyprávěla o tom, jak strávila mnoho měsíců na nemocničním lůžku a jak jí matka pomohla se zotavit. Dívka chtěla vědět, zda existuje možnost vrátit mu zrak.
Maxim už jednu operaci podstoupil – mohla by ji pokrýt pouze pojistka. Ale aby znovu viděl, musely být provedeny další dva. A doteď netušil, jak na to.
Marina cítila, že nemůže nechat všechno tak, jak to je. Už bojovala – o život. A teď pochopila, že by se měla Maximovi alespoň pokusit pomoci. Řekla, že by se neměl vzdávat. Společně něco vymyslí. Protože se dokázala znovu naučit chodit, měl by také využít své šance.
Ten chlap zprvu nevěřil, že z toho něco bude. Dívka ale našla kliniku, která provedla potřebné operace, a nebylo to tak drahé. Společně se jim podařilo vybrat požadovanou částku.
A teď se Maxim po té nehodě poprvé podíval na Marinu. Matně si pamatoval, že ta dívka byla krásná, ale teprve teď ji mohl skutečně vidět. Sotva se vzpamatoval, zeptal se, jestli by s ním šla na rande.
Marina okamžitě nesouhlasila. Nech to být hodně času, ale i teď pro ni bylo nepříjemné vzpomínat na zradu, kterou spáchal Andrei. Postupem času samozřejmě souhlasila. A nikdy jsem toho nelitoval.
Velkolepou svatbu nehráli. Tiše podepsali a shromáždili pouze nejbližší lidi. Věřili, že štěstí, ke kterému došli po tolika zkouškách, jim zůstane navždy.
Tento příběh dokazuje, že se nelze vzdát, i když se situace může zdát jakkoli beznadějná. Naši hrdinové se dokázali vyrovnat s neuvěřitelnými obtížemi a byli opravdu šťastní.
Zdroj.yandex