V poslední době jsme zaznamenali dramatický nárůst neurologických onemocnění, které se spojují s hliníkovou toxicitou.

Problém u hliníku je, že mozkově-krevní bariéra ho nedokáže zastavit před pronikáním do šedé mozkové kůry. Následně tam hliník zůstává a akumuluje se, přičemž mozkové buňky nemají schopnost rychlé obnovy.

Apoptóza je proces přirozené buněčné smrti a jejího následného nahrazení novou zdravou buňkou. Je typickou pro zdravé tkáně, nikoli však rakovinné nádory.

Jelikož u rakovinných buněk k apoptóze nedochází, začnou se shlukovat do nádorů.

Dělají to, dokud se v nich buď neobnoví apoptóza, nebo dokud nejsou usmrceny imunitním systémem či jinými látkami – ať už přírodními nebo chemoterapií.

Co způsobuje hliník v pomalu se obnovujících buňkách

Hliník se postupně akumuluje v tkáních s pomalou obnovou a sníženou mírou apoptózy jako jsou kostní tkáně, srdce či mozek, až se dosáhne jeho toxická úroveň.

A právě v případech, kdy se akumuluje v mozku a nervovém systému, dochází k celé řadě vážných chronických onemocnění.

Mezi nejčastější z nich patří Alzheimerova a Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, chronická únava a další degenerativní a autoimunitní onemocnění nervové soustavy.

Do této skupiny chorob řadíme i autistické spektrum onemocnění od mírných poruch učení až po plně rozvinutý autismus.

Kde všude se nachází hliník

O hliník v našem životním prostředí není žádná nouze.

Nachází se v kuchyňském nádobí, nádobách a lahvích na nápoje, alobalu, cigaretovém kouři, kosmetice, antiperspirantech, krémech na opalování, antacidech a nejednou i ve vzduchu, který dýcháme.

Hliník se také nachází ve všech vakcínách. Vstřikování hliníku přímo do těla tak obchází všechny tělesné bariéry, čímž je mu znemožněno se vyplavit ven z těla přirozeným způsobem.

Po očkování se dostává přímo do krve a v ní pak putuje do mozku, srdce a kostí, kde se usadí.

Podle Dr. Chrise Exleya, PhD, žijeme dnes v době hliníku. Mnozí skeptici rádi tvrdí, že hliník je nejčastěji se vyskytující prvek na planetě a tudíž musí být neškodný.

Dr. Exley s tím nesouhlasí. Výzkumu hliníkové toxicity se věnoval přes dvě desetiletí svého života a období od počátku 20. století až po současnost nazývá „Věkem hliníku“.

Dříve se hliník nacházel pouze v útrobách země a byl jedním z mála minerálů, který se netěží. Důvodem byla technologická náročnost jeho extrakce. Kdysi byl kvůli tomu doslova dražší než zlato.

Až pozdější rozvoj technologií umožnil jeho levnou výrobu ve velkém množství.

článek pokračuje na další stránce…

xx_xx

Dr. Exleya na Konferenci o bezpečnosti vakcín v roce 2011

Klíčovým bodem této konference byla snaha pomoci dětem postižených očkováním zmírnit jejich neurologické poškození.

Ironicky, k odstranění hliníku je vhodný druhý nejčastěji se vyskytující prvek na Zemi – křemík.

Dr. Exley podával dětem poškozeným hliníkem s autistickými a jinými neurologickými onemocněními křemík ve formě kyseliny křemičité a dosahoval tím výborných výsledků.

Kyselinu křemičitou považuje za nejlepší způsob, jak dostat křemík do krevního běhu a pak do mozku, kde se váže na molekuly hliníku a následně je odvádí ven z mozku do krve a nakonec ledvinami a močí ven z těla.

Při svých výzkumech používal minerální vodu z Malajsie pod názvem Spritzer s velmi dobrými výsledky.

Později tuto minerální vodu úspěšně použil i na 15 pacientech s Alzheimerovou chorobou. Podával jim 1 litr minerálky denně během 13 týdnech.

Výsledky podávání minerálních vod s křemíkem

U zmíněných pacientů s Alzheimerovou chorobou došlo ke snížení hladiny hliníku v rozmezí 50 do 70%.

Z 15 pacientů se 8 stabilizovalo a nedocházelo u nich ke zhoršování stavu. U 3 pacientů se dokonce prokázalo výrazné zlepšení kognitivních schopností.

Pro zlepšení funkcí mozku je zřejmě vhodnější užívání kokosového oleje, který pomáhá regenerovat mozkové buňky. Avšak na snížení hliníkové toxicity jsou lepší minerálky s obsahem křemíku.

V České republice máme štěstí v tom, že u nás máme obrovské množství minerálních vod. Neměl by být proto problém sehnat takovou, která obsahuje křemík.

Jaké minerálky použít na kúru

Při výběru minerálky se zaměřte na ty, které mají obsah kyseliny křemičité nad 15 mg / l nebo oxidu křemičitého nad 30 mg / l.

Denní dávka takové minerálky je alespoň 1 litr. V případě, že obsahuje větší koncentraci křemíku, tak může být i proporcionálně menší objem minerálky na den.

Při vysoce mineralizovaných vodách si však dávejte pozor, abyste si nepřivodili ledvinové kameny.

Za vysoce mineralizované vody se považují ty, které mají obsah všech rozpustných látek vyšší než 1500 mg na litr.

Platí to hlavně o minerálkách s vysokým obsahem vápníku. Proto to s nimi nepřehánějte a kúru po čase přerušte. Ideální by byly takové minerálky, které obsahují mnoho křemíku a hořčíku, ale méně vápníku.