Jak často chodí lidé kolem bezdomovců a žebráků a předstírají, že prostě neexistují? Takoví lidé jsou zpravidla prakticky neviditelní nejenom pro společnost, ale i pro nás.
Navíc jejich chování, které se liší od našeho obvyklého chování, vzbuzuje upřímný údiv.
Číšnice jménem Marie z jedné texaské restaurace porušila své zvyky − i když podle pravidel této restaurace bylo jejím pracovníkům zakázáno dávat jídlo bezdomovcům a dalo se očekávat, že je bude muset zaplatit z vlastní kapsy.
Jednoho krásné dne se na prahu restaurace objevil bezdomovec, byl ledabyle oblečený a špinavý. Dalo se předpokládat, že už se dlouho nemyl. Když se obtížně dostal ke stolu, posadil se, ale nikdo ho nepřišel obsloužit. Ostatní návštěvníci si od něj začali odsedávat.
článek pokračuje na další stránce…
xx_xx
Marie se k němu zdvořile obrátila, stejně jako by to udělala k jinému hostu. Když se představila, přijala objednávku a přinesla mu jídlo. Oba hosté i další pracovníci restaurace to s úžasem sledovali.
Manažer připomněl Marii, že pokud host nemá peníze, bude za jídlo muset zaplatit sama. Marie s tím souhlasila.
Nezvyklý host jedl, požádal o účet a zaplatil za něj. A nejenže zaplatil, ale nechal jí stodolarové spropitné – na čaj.
Nikdo si nedokázal představit, že by měl takové peníze. Ale ještě více všechny překvapila poznámka o vděku za laskavé chování, které Marie prokázala vůči jiné osobě. „Vy jste našla tajemství štěstí. Dobrotivost vás bude i nadále provázet po cestě životem,“ napsal jí host.
Proč se tak stalo? Jak se ukázalo, tento bezdomovec byl majitelem restaurace a oblékl se tak právě proto, aby zjistil kvalitu obsluhy a jídla ve svém zařízení.
Sotva to mohlo někoho napadnout, ale Marie ukázala, že s každou osobou, bez ohledu na to, jaká je, by se mělo zacházet s největší úctou.
Po této události povýšili Marii na místo manažera a v jejím životě došlo ještě k mnoha zajímavým změnám.